V roce 2017 jsme publikovali v časopisu Ecology and Evolution srovnávací studii věnovanou rozdílům mezi prostředím obývaným dlouhodobě nepohlavními eukaryotickými organismy a jejich pohlavními příbuznými. Ukázalo se, že je prostředí těchto starobylých asexuálů nápadně méně proměnlivé, a to z hlediska změn abiotického prostředí i přítomnosti jiných, s těmito druhy interagujících, organismů.

Pohlavní rozmnožování zůstává velkou biologickou záhadou. Svým nositelům totiž přináší celou řadu nevýhod. V porovnání s nepohlavními zástupci rostou populace pohlavních druhů za ideálních podmínek jen poloviční rychlostí a pohlavní jedinci předávají potomkům pouze polovinu svých alel.

Podle některých teorií pohlavního rozmnožování plynou hlavní výhody pohlavního rozmnožování ze schopnosti účinněji opravovat škodlivé mutace či se jich zbavovat. Další teorie zdůrazňují, že pohlavní rozmnožování neustále vytváří a udržuje genetickou variabilitu mezi jedinci v populaci, že přináší výhody v abioticky proměnlivém prostředí, nebo že zajišťuje svým nositelům klíčovou výhodu v konkurenci či koevolučním souboji s ostatními liniemi.

Na základě literárních informací o prostředí obývaném starobyle nepohlavními skupinami a jejich nejbližšími pohlavními příbuznými jsme testovali, zda se starobyle nepohlavní linie vyskytují přednostně v abioticky, bioticky, nebo celkově homogennějších a méně proměnlivých prostředích. Ukázalo se, že platí poslední možnost.

Výsledky provedené studie odpovídají předpokladům teorie zamrzlé plasticity. Podle té by se pohlavní druhy měly vyznačovat schopností rychle a operativně reagovat na změny prostředí, zatímco nepohlavní spíše schopností pomalu a dokonale se přizpůsobovat stabilním podmínkám.

Toman, J., Flegr. J. General environmental heterogeneity as the explanation of sexuality? Comparative study shows that ancient asexual taxa are associated with both biotically and abiotically homogeneous environments. Ecology and Evolution. 2017, 8:1-19.

Zpět na stařinky